Publikace navazuje na předchozí práce "Informacni termodynamika I." a "Informacni termodynamika III." Zabývá se obecnými rysy problému tvrzení nerozhodnutelných v rekurzívně axiomatizovatelné teoriích. Neaplikuje ale běžnou logicko-syntaktickou konstrukci důkazu nerozhodnutelnosti bezespornosti. Volí cestu jisté analogie mezi procesy v základních strukturách Teorie vyčíslitelnosti, Teorie informace, Teorie automatů a Termodynamiky. Popsatelnost procesu odvozování tvrzení Peanovy aritmetiky i popsatelnost samotného Goedelova důkazu o její neúplnosti v termínech přenosu informace a toho pak v termínech procesu změny stavu adiabatického termodynamického systému autorovi umožňuje vyslovit to, že Goedelův důkaz a jeho tvrzení o existenci, nerozhodnutelného tvrzení (v rekurzívně axiomatizovatelné teorii, speciálně v Peanově aritmetice) má fyzikální význam důkazu platnosti II. hlavní věty termodynamické a že historicky první formulace jeho významu je podána I. a II. Caratheodoryho větou a jejich sjednocením v Caratheodoryho formulaci tohoto základního přírodního principu. Práce je doplněna dodatky z Teorie vyčíslitelnosti a Termodynamiky, které umožňují čtenáři, aby se zevrubně ale pohodlně poučil o všem, podle autora podstatném, souvisicím s významem klíčového pojmu publikace a to je proces odvozování a jeho realizace vůbec.